Kupujeme prvního koníka - dvouletí a tříletí
O postupu výcviku
Bohužel jsem byla nejednou svědkem výchovy takového juniora naprostými laiky a nebylo to chvályhodné. Například nedávno v mé stáji obsedaly dvě majitelky tříletého, velmi hodného a mírného valáška. Přes moje snahy si nedaly poradit. Vypadalo to tak, že koník nerozuměl tomu, co po něm chtěly. Zmatený bloumal po jízdárně, když dostal bičem a rozeběhl se, prudce mu zaškubaly v hubě. „Jen mu dej, když nechce poslouchat“, zaznělo z jízdárny. Chtě nechtě jsem se do tohoto týrání zvířete musela vložit. Má snaha však byla marná. Nakonec ho „zlomily“ a on už jen tupě následoval druhého koně. Na druhé straně třináctileté děvče s vrozeným citem a pracně nastřádanými zkušenostmi dostalo do rukou tříletou klisnu českého teplokrevníka. Ta neuměla vůbec nic, celé tři roky chodila pouze na pastviny. Za pár týdnů trpělivosti z ní udělala skvělého koníka, který spolupracuje a velmi rád se učí.
Jsou to vlastně puberťáci
Je potřeba k nim také tak přistupovat. Musíte se obrnit bezmeznou dávkou trpělivosti a vyčlenit pro ně ze svého času skutečně maximum.
Neodradila jsem vás?
Dobrá, tedy na začátek.
Přivedli jsme si do stáje 2-3 letého krásného koníka. Samozřejmě pro něj máme dostatek kvalitního krmení, prostorný box nebo dostatečně velké stání, pastviny a základní výstroj a vybavení. O tom jsme si pověděli v minulém čísle. Nezapomeneme na lonž, dobrou koženou uzdečku, měkké lehké udidlo, otěže a u tříletých již potřebujeme i sedlo. To vybírejte pečlivě, zapomeňte na sportovní speciály a určitě se poraďte se zkušenými koňaři, kteří vám v tomto období budou nepostradatelnými pomocníky. U tažných koní budete potřebovat dobrý chomout nebo poprsní postroje a opět se určitě poraďte. (Nestačí přečíst si příručku.)
Začínáme pracovat!
Vždy začínáme na lonži, což pro někoho je jen „hloupé obíhání do kolečka“, nebo jen prosté vypohybování. Ale ve skutečnosti jde o navázání kontaktu. I lonžování je potřeba koníka naučit, zpočátku nebude tušit, co po něm chcete, takže mu musíte ukázat, jak na to. Je potřeba navést ho na kruh, krokem s ním obejít několik koleček a postupně povolovat lonž, která by neměla být kratší než 8 metrů. Práce nesmí koníka vyčerpávat, začínáme tak na 15 minutách a postupně po několika dnech přidáváme. Nenechte ho zbytečně cválat, spíše se zaměřte střídavě na krok a klus. Pokud není schopen pochopit vaše povely, nechte ho odpočinout a zkuste to pomaleji. Opět se nebraňte pomoci zkušeného koňaře, protože i vy se máte co učit. Jakmile váš tříletý koník chápe vše, co po něm chcete, a respektuje vás, je možné ho obsedat či zatahat.
Tady pozor!!!
Na „syrovém“ koňském hřbetě nemá začátečník co dělat,stejně tak na kozlíku! Tady je každá rada drahá. Pokud nemáte v okolí koňaře, který by pomohl, nelitujte peněz a koně odvezte po předchozí domluvě do stáje, kde se výcvikem zabývají a vy sami se aktivně zapojte do učení. Vyplatí se vám to.
Co kopýtka?
V tomto období je čas na první kování. Pokud jste se koníkovi skutečně správně věnovali, nebude to problém, většinou na podkovy nijak negativně nereagují. Okovat mladého koně je dobré, i když jde třeba o nenáročného hucula, protože mladé kopyto není zvyklé na zátěž a pokud ho nechrání v době výcviku podkova, velmi snadno dochází k rozštěpům,či jiným nepříjemným defektům. Ty nejen zpomalí výcvik, ale mohou mít i dlouhodobé zdravotní následky.
Co zdraví?
Nesmíte zapomínat na pravidelné očkování. Jde o chřipku a tetanus. Dnes už jde o jednu vakcínu tzv.dvojkombinaci. Aplikuje se jedenkrát do roka, pokud je to poprvé, tak se revakcinuje. Odčervování je také nutnost. Kůň zamořený parazity nemůže podávat dobré výsledky. Aplikujeme buďto pasty, kterých je na trhu nepřeberné množství, nebo levnější prášek. U veterináře najdete většinou obojí. Odčervení provádíme nejlépe každé 2-3 měsíce. Pokud si nejste jisti, zda předešlý majitel před prodejem koně takto ošetřil, neváhejte a podejte mu přípravek ihned.
Hřebci
Ve věku 2-3 let je nejvyšší čas na kastraci hřebečků.Dochází k úplnému pohlavnímu dozrání, i když někteří hřebci jsou schopni připustit klisnu už na roce. Nejde o degradaci zvířete, ale spíše o ulehčení života jak jeho, tak i vašeho. Málokterý hřebec je vhodný pro začátečníka a málokterý je v rukou začátečníka schopen pracovat ve společnosti klisen, aniž by nepůsobil problémy a neohrožoval zdraví vaše i své. Kastraci musí vždy provádět zkušený veterinář, ten vám také poradí se vším, co tato procedura obnáší.
Klisny
Klisničky pomalu připravujeme na chovný svod. Jedná se o registraci do plemenné knihy a o přesné změření a podrobný popis. Kde svod proběhne a kde získáte tiskopisy pro přihlášení vám poradí na Asociaci chovatelů koní ve vašem kraji. Důležité je i zajistit všechna potřebná vyšetření krve a výtěry z pochvy. Opět vám poradí váš veterinář.
Jdete cestou trnitou, zvládnete-li ji, zasloužíte obdiv. Držím vám palce
Jak nenaletět
Je dobré, když se jedete na vybraného koníka podívat, udělat si dostatek času a zajistit, aby i prodávající nikam nespěchal. Po předvedení koníka venku a při ošetřování ve stáji poproste prodávajícího, aby vyndal koníkovi všechno krmení z boxu, a pozorujte ho, co dělá, když se uklidní. Jděte z boxu ven a zpovzdálí v klidu a tichu pozorujte jeho chování. Pokud je v pořádku, měl by začít odpočívat nebo jen klidně pozorovat své okolí. Pokud ale není po psychické stránce v pořádku, začne projevovat některé z poruch chování, které nazýváme stájové zlozvyky.
Ze zkušeností vím, že majitel koně řekne: „To nic není, když dostane práci, tak ho to přejde“. Opak je ale pravdou! Zlozvyky jsou vážné psychické poruchy, které ve většině případů nejdou odstranit, ba dokonce se věkem stupňují a prohlubují. Jako například:
Klkání
Koník stojí relativně v klidu, ale hledá vhodné místo k zahryznutí se. Většinou vyhovují žlaby nebo vrátka apod. Koník se zakousne a přizpůsobí polohu krku a hlavy do „správné“ polohy a začne říhat čili prohánět vzduch jícnem do žaludku. Ne, že to nic není, ale ba právě naopak. Umíte si představit určitě sami na sobě, co umí nadělat za neplechu nahromaděný vzduch ve vnitřnostech, jak to dokáže bolet. To samé cítí koník. Další problém je, že do vzduchem naplněného žaludku se zákonitě nemůže vejít správné množství krmení a koník hubne. Nezanedbatelným problémem je i to, že klkání je tzv. „nakažlivé“, to znamená, že koník vedle nebo naproti stojící ve stáji toto nežádoucí chování velmi snadno okouká a začne klkat také. Osobně jsem se setkala s případem, kdy do velké řadové stáje přivezli nevědomky klkavého koně a do rána jich klkalo 12 z 15. Ani jeden se to už nikdy neodnaučil. Pomůcka proti klkání je v různých provedeních připnutý nákrční řemen, který znemožňuje koníkovi zaúhlit hlavu a krk tak, aby prošel vzduch. Je to ale řešení nouzové a koni zase ubližuje jinak. Velmi často dochází díky silnému dotažení k odřeninám, odpařeninám a nezřídka i k otokům hlavy. Kůň se ale zakusuje stále a pokud si k tomu vybral kovové mříže nebo kameninový žlab, ničí si ještě i zuby, což jsou skutečně nevratné škody, protože mohou nastat problémy s příjmem stravy.
Tkalcování a hodinaření
Když kůň pochopí, že se už nic dít nebude, že jste odešli, a ke krmení také není nic k dispozici, začne se pohupovat. Postupně se začne dostávat do zdánlivého stavu „odpočinku“ a houpe se ze strany na stranu, zepředu do zadu, nebo dokonce začne kroužit hlavou či celým tělem. Opět se jedná o velmi závažnou poruchu chování, ze které se koník většinou nedostane, v lehčích případech je to pouze stájový zlozvyk, ale často se stává, že tomuto zvláštnímu „tranzu“ podléhají i na pastvinách. Skrytá zrada je v tom, že kůň při tomto problému stojí rozkročený a zatěžuje své klouby nepřirozeně a hlavně dlouhodobě, takže předčasné opotřebení a např. artróza je na cestě. Dalším na první pohled opomíjeným faktorem je stálá aktivita koně, kdy si prostě neodpočine. Takže takový koník je až na některé výjimky špatně krmitelný, protože vydává velké množství energie zbytečně navíc, ale nemůže si pomoci. Opět se jedná o tzv. „nakažlivý“ zlozvyk, který ostatní koně snadno převezmou.
Kopání do zdi
Koník opět zdánlivě odpočívá a z ničeho nic kopne do zdi nebo do stěny boxu, za chvíli znova a znova. Někteří to dělají jak v klidu, tak při krmení. Kopyta, šlachy i klouby jsou opět jednostranně, dlouhodobě a nepřirozeně namáhány. Nejvíce ale trpí kopyta, zranění, která si kůň může přivodit, mohou mít dlouhodobé nebo dokonce trvalé následky. Jako zmírnění následků tohoto chování se používá gumové obložení stěn boxu, ale je to opět jen z nouze ctnost.
Houpání řetězem
Jedná se o koně, kteří jsou ustájeni na vazných stáních. Koník houpe řetězem, nejdříve jen horním pyskem a později protahuje řetěz hubou a přidává kývavé pohyby hlavou. Je to jakýsi „kříženec“ mezi klkáním a tkalcováním. Koník si opotřebovává zuby, zraňuje jazyk, dásně a namáhá klouby. Trochu pomáhá vyvázání na dva vazáky do stran, ale hrozí klkání.
Kousání mříží
Podobným zlozvykem koní ustájených v boxech je kousání mříží. Koník se zakousne do mříže a „brousí“ o ně zuby až z nich zbyde jen torzo. To samozřejmě vyvolává velké problémy s příjmem potravy, zvláště při pastvě.
Ožírání srsti
Koník si začne vykusovat vlastní chlupy a žíně, většinou z jednoho místa na těle. Toto místo je mnohdy až do krve rozkousané. Je tu problém rány vyhojit, protože opakované kousance to nedovolují. Další problém- a to velmi závažný, je chlupový „knedlík“, který se díky nestravitelnosti vytvoří v žaludku. To vede k těžkým kolikám a pokud se okusování včas nezabrání, (a ono to moc nejde) vede tento stav až k úhynu.
Požírání vlastních výkalů
Koník hledá něco k snědku, pokud nic nenajde, začne se cpát vlastními výkaly. Je to způsobené většinou dlouhodobým hladověním a přetrvává i v době, kdy je krmení dostatek. Tento zlozvyk způsobuje poruchy trávení a velmi časté koliky. Problém se dá ve stáji částečně řešit uvázáním na stání, ale nesmí se otočit zádí ke žlabu. Tento zlozvyk však přetrvává i při pobytu koně na pastvě.
Je spousta dalších méně závažných zlozvyků které koně umí, jako např. svlékání ohlávky sobě nebo kamarádům, nadměrné hrabání, rozhrabování trusu a jiné. Ty však znepříjemňují život jen chovatelům. Není jednoduché dobře rozpoznat koně se zlozvykem. Prodávající vám koně předvede tak, aby se tyto zlozvyky neprojevovaly. Pokud si ale uděláte dostatek času a budete pozorní, máte šanci rozpoznat spoustu věcí. Stačí se jen dívat a nedat se napálit.
